Světovou ekonomikou otřásá již minimálně měsíc téma obchodních válek. USA hrozí protekcionismem kvůli nespravedlivým podmínkám světového obchodu, svět se brání včetně hrozeb obchodních či jiných odvet. Nervozita se nepříznivě promítá ve zvýšené volatilitě a poklesu cen akcií. Téma zcela zastínílo summit USA - KLDR, schválení výdajové stránky rozpočtu USA, silné euro apod. Proč USA hrají protekcionistickou kartu a jsou skutečně obavy obchodních válek na místě?
Celá sága cel budí dojem obchodního taktizování.
Otázka ochrany americké ekonomiky a férovější dohody mezinárodního obchodu specificky vůči Číně byla středobodem předvolební kampaně prezidenta USA Donalda Trumpa.
Trump krátce po volbách ještě nějaký čas vyčkával vzhledem k vyhrocení geopolitockého napětí na korejském poloostrově vzhledem k atomovým a raketovým testům KLDR. V té době USA nutně potřebovaly v otázce Severní Koreje soulad s Čínou a mezinárodní obchod se dostal na druhou kolej. V situaci překvapivého průlomu vazeb s KLDR a souhlasu na denuklearizaci korejského poloostrova a vzhledem ke krátícímu se politickému resp. předvolebnímu času, kdy v listopadu čekají guvernérské a hlavně kongresové volby (kompletní volby do Sněmovny reprezentantů a třeti Senátu) prezident potřebuje doručit plnění předvolebních slibů.
USA jednají o nové podobě Severoamerické dohody volného obchodu (NAFTA) s Kanadou a Mexikem. První “celní” vlna zaměřená na pračky a solární panely byla lakmusovým papírkem nálady v globální ekonomice a současně i pákou reality, že to USA se cly a vyjednáním lepších podmínek mezinárodního obchodu myslí vážně. Měla připravit základ pro hlavní obchodní opatření v podobě cel na hliník a ocel a v případě Číny na další rozsáhlou skupinu zboží.
Bílý dům zná ekonomickou teorii říkající, že globální hospodářský progres a efektivita dělby produkce je maximalizován volným obchodem. I když export v případě USA nemá na tvorbě HDP takovou váhu proporce jako v případě asijských či evropských zemí, je pro americkou ekonomiku důležitý a USA vědí, že zpětná vazba silnější míry protekcionismu by ekonomiku rovněž a celkově více poškodila.
Tj. zdražením zboží zatíženého cly případně omezením konkurence a snížením efektivity, zhoršení pozice firem a sektorů dotčených obchodními odvetami s negativním dopadem na HDP a zaměstnanost a obchodní bilanci, zhoršením mezinárodního klimatu i v případě důležitých geopolitických jednání (KLDR, Írán, Rusko, OSN, Sýrie, Blízký východ apod.) a dalšímí riziky (např. redukce držby dluhopisů ze strany asijských investorů). Konečně, jak je patrné v březnu, obavy z obchodních válek zvyšují nejistotu a obavy, což v první vlně s turbulencemi nepříznivě zasahuje finanční a komoditní trhy (v současnosti např. poklesy cen akcií, možné jsou prudké změny úr. sazeb, peněžních a dluhopisových trhů, měnových kursů, cen komodit) a se zpožděním i celkovou globální ekonomiku hlavně v podobě omezení exportu a firemních rozpočtů v podobě investic a běžných výdajů. První důkazy tohoto vývoje bylo možné sledovat v Evropě, kde skupina tří hlavních předstihových ukazatelů ek. aktivity za březen (Index ZEW sentimentu ek. očekávání Německa a eurozóny, Index Ifo německé podnikatelské nálady a Indexy PMI průmyslu a služeb Francie, Německa a eurozóny) vykázala konzistentně nečekaně velké oslabení. Růst ek. aktivity přes zpomalení zůstává i tak solidní, ale jde o první vážné varování, že nejistota mezinárodního obchodu nepříznivě zasahuje světovou ekonomiku.
Proto cílem evidentně je obchodní válku nezahájit ale naopak hrozbami dosáhnout ústupků v mezinárodním obchodě, splnit předvolební sliby a připravit se dobře na nadcházející volební souboj. V tomto duchu USA argumentují vůči EU ale i Číně, hlavním obchodním partnerům, ale taky Kanadě, Mexiku apod.
Podobně ale uvažuje i Čína, v jejíž exportní ekonomice rovněž v žádném případě není v zájmu rozpoutání významnějšího obchodního konfliktu. Bránit se však, zatím rétoricky musí. Jak USA tak Čína vědí, že se vše musí dohodnout u jednacího stolu, součástí dohod mohou být i politická témata. Číně rovněž hraje do karet, že USA protekcionistické hrozby namířily na více obchodních partnerů včetně EU. V otázkách ochrany intelektuálního vlastnictví by USA i EU proti Číně hledaly společnou řeč snáze, což by zesílilo tlak na asijsou velmoc. Jenže tlak USA se cly na ocel a hliník na EU severoatlantickou obchodní alianci oslabuje.
Jak nedávno uvedla investiční banka Goldman Sachs, riziko skutečných obchodních válek je malé. Zdůvodnění je jednoduché, nikdo si je nepřeje. Jde jen o naplnění vlastních dílčích cílů, které je řešitelné jednáním.
Téma obchodních válek a jejich očekávaného vyústění připomíná krizi na korejském poloostrově loni v létě. KLDR raketovými zkouškami provokovala mezinárodní společenství. USA i Severní Korea si vyměnily nenávistné repliky včetně hrozeb jaderných útoků. Vyhrocení konfliktu se zobrazilo v oslabení cen akcií a posílení ceny zlata s přelivem kapitálu do bezpečnějších aktiv. Proud kapitálu ale trval jen určitou dobu do momentu uklidnění trhů a rozpoznání, že ani v zájmu USA i Severní Koreje není další vyhrocení napětí. Půl roku poté návrhy k mírovým jednáním je už spíše paradoxem celého příběhu.
Opět tak zřejmě bude platit obecné a upravené pravidlo o nažraných vlcích a celistvé koze. Důsledky vážných obchodních válek na světový finanční systém, trhy a ekonomiku by byly velké. Obavy ale zřejmě nejsou na místě, neboť k obchodním válkám pravděpodobně nedojde, dopad na trhy bude omezený. Potvrzuje to i praktická politika hlavních aktérů mezinárodního obchodu, analýza jejich zájmů a možností, které se jím nabízejí.