Jaderná dohoda Íránu: Severoatlantická osa pod tlakem (analýza)

Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA se vztahy Spojených států s Evropou (ale nejen jí, i s Čínou, Ruskem a dalšími zeměmi) napjaly. USA odstoupily od paktu globálního klimatu, rozpoutaly vlnu protekcionistických tlaků mezinárodního obchodu. Evropa zatím drží pouze dočasnou výjimku osvobození od cel oceli a hliník. USA kritizují spojence Severoatlantické aliance (NATO) za příliš nízké vojenské výdaje, otazníky visí nad dalším směřováním NATO. Posledním úderem je právě odstoupení USA od jaderné dohody Íránu.

Trumpova administrativa zdůvodňuje odmítnutí nukleární dohody Íránu a snahu o dohodu novou s cílem ukončení íránského nukleárního programu, omezení íránského programu balistických raket a omezení podpory Íránu skupinám v Sýrii, Libanonu, Jemenu a Iráku. USA se rovněž obávají budoucnosti, protože dohoda platí pouze do roku 2025. Evropské mocnosti a EU sdílejí Trumpovy obavy ale říkají, že nukleární dohoda je nejlepším způsobem zabránění Íránu získat atomovou zbraň.

USA usilují o novou jadernou dohodu s Íránem. Bez nové dohody hrozí USA sankcemi taky evropským firmám obchodujících s Íránem, jelikož v takovém případě Evropa chce dodržet dohodu stávající.

Zatím není příliš jasné, jak budou USA a Evropa řešit a ladit rozdílnou politiku vůči firmám aktivních v Íránu, tj. povolení či sankcionování obchodu. USA již v tomto směru začaly vyvíjet tlak na evropské země a firmy. Ty mají přechodnou dobu na omezení aktivit, v odůvodnitelných případech mohou žádat o povolení obchodovat s Íránem Ministerstvo financí USA. V opačném případě jim hrozí pokuty či sankce na jejich podnikání v USA. Např. nový velvyslanec USA v Německu prohlásil, že německé firmy by měly okamžitě zastavit své aktivity v Íránu Navíc sankce USA prodraží obchod s Íránem obecně, což povede k odstrašení evropských firem investovat.

Evropa teprve protiopatření formuluje, ke návrhům společných či národních opatření zatím patří např. pokračování prodejů íránských produktů ropy a zemního plynu, udržování efektivních bankovních transakcí a ochrany evropských investic v Íránu. K dalším nástrojům se mohou zařadit také odvetné sankce proti USA, umožnění investic Evropské investiční bance v Íránu a koordinace kreditních linek denominovaných v eurech evropských vlád.

V signálu, že Evropa může vyslyšet požadavek nové dohody Íránu ministr zahraničí Německa Heiko Maas opakoval proklamace kancléřky Německa Merkelové a jiných lídrů, že Írán by měl souhlasit s širší dohodou sahající za původní smlouvu a která by obsahovala íránskou “problematickou roli v regionu.” Francouzský prezident Emmanuel Macron zopakoval, že Francie bude usilovat o širší dohodu pokrývající íránské jaderné aktivity, balistický program a regionální aktivity.

Právě Merkelová pragmaticky nedávno prohlásila, že by současné události neměly poškodit vztahy severoatlantickou osu. Prezident EU Donald Tusk ovšem řekl, že Trump odstoupením od jaderné dohody Íránu a vedením obchodních sporů zbavil Evropu všech iluzí. “S pohledem na poslední rozhodnutí prezidenta Trumpa si může někdo říct: s takovými přáteli, jsou potřeba nepřátelé?”

Německo vystupuje vůři USA umírněně, zatímco z Francie znějí kritičtější hlasy. Francie vyzvala EU k posílení své hospodářské suverenity v delším období a opatření finančních instrumentů dovolující Evropě být nezávislou na USA. Ministr zahraničí Francie Jean - Yves Le Drian řekl, že je nepřijatelná exteritorialita opatření USA, tj. aby Evropané platili za odstoupení USA od jaderné smlouvy Íránu. Francie tak trochu využívá současné nastavení a vývoje geopolitiky k akcentaci a oživení svého resp. evropského dominantního postavení ve světě.