Škodlivé jevy Brexitu přetrvají
Vedoucí představitelé Evropské unie v neděli zpečetily dohodu vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z EU, neboli Brexit. EU uvedla, že dohoda je pro UK nejlepší, jakou může dostat. Podle premiérky UK Mayové je to jediná možná dohoda. Jde o jasný, ze strany lídrů EU mnohokrát opakovaný vzkaz a varování parlamentu EU, aby dohodu schválil.
Dohoda Brexitu se skládá ze dvou částí. Na smlouvu ustavující podmínky odchodu UK z EU v březnu navazuje i deklarace nastiňující budoucí obchodní pakt EU - UK. Měřeno četností smluvního materiálu, smlouva odchodu obsahuje 585 stránek, zatímco nástin budoucích obchodních a bezpečnostních vztahů je zobrazen na 26 stránkách. UK disponuje pátou největší ekonomikou světa. Hospodářství UK je evropskou dvojkou za Německem a před Francií. Smlouva upravuje obchodní kontakt EU - UK, ale taky strukturu hranic a přechodná období. To po předpokládaném odchodu UK z EU má zachovat status quo po dobu 2 - 3 roky.
Zatímco Brexit s EU si může odškrtnout, rozhodující střet nadejde v parlamentu UK. Hlasování by mohlo nastat přibližně v polovině prosince. Opozice současné podoby Brexitu paradoxně spojila oba tábory eurofilů i brexitářů. To konečně reprezentuje i pozdní dílčí názorové splynutí bratrů Johnsonů, donedávna ještě vládních ministerských spojenců Mayové. Podle nich a dalších oponentů UK zůstane ve vazalské podřízené pozici vůči EU, ovšem tentokrát bez možnosti spolurozhodovat o své budoucnosti. Brexit tedy podle nich vede ještě ke zhoršení pozice UK. Oba Johnsonové, Boris i Jo vládu Mayové opustili a Brexit nepodpoří.
Mayová k prosazení Brexitu potřebuje hlasy všech svých poslanců v dolní komoře parlamentu (House of Commons) a rovněž hlasy severoirské Demokratické unionistické strany (DUS). Některé frakce vlastní konzervativní strany Mayové premiérku podpořit nemíní. Rovněž DUS slibuje, že Mayovou nechá na holičkách. Důvodem jsou její obavy rozložení celistvosti UK. Severoirové se obávají o narušení smíru s irskými separatisty ze sklonku minulého milénia. “Ne” vládnímu Brexitu dominantní opoziční strany UK labouristů slibuje i Jeremy Corbyn. Labouristický šéf ale nemá kontrolu nad všemi poslanci. Proto na labouristický poslanecký rybník chystá pobídky vládních úřadů a výhod premiérka Mayová.
Nebude-li Brexit schválen, Mayová rebelům hrozí tvrdým Brexitem. Tedy odchodem UK z EU bez zvláštních výhod a s nebezpečím narušení klíčových obchodních vztahů. Poslanci ale vědí, že přes odpor EU a vlády může po vládě požadovat modifikace a v neposlední řadě požadovat opakování referenda Brexitu. Samotný parlament může přijmout rezoluci o novém referendu. Tuto možnost v případě patu připouštějí např. labouristé. Konzervativci ji dosud odmítají.
Schválená dohoda Brexitu s EU, která udržuje těsné vazby UK a EU podle odpůrců ztrácí výhody pro UK plynoucí z členství. Naopak ale nepřináší větší výhody. Tvrdý Brexit by mohl značně narušit a oslabit vzájemné obchodní vazby. Obávají se jej politici i firmy v UK i v EU. Důležitost hlasování parlametu UK je daná i tím, že budoucnost vlády UK s ním spojená je ve srovnání s konečným výsledkem Brexitu jen podružným důsledkem. Mimo to politici UK už se připravují na dálši fázi své kariéry po rozhodnutí Brexitu. Jo Johnson označil za nejtěžší období království od Suezské krize v roce 1956.
UK má podle dohod oficiálně odejít z EU 29.3. 2019. Poslední průzkum mínění veřejnosti dle Sky News signalizuje poněkud větší podporu setrvání v EU, přibližně 54 % respondentů. Vládní návrh dohody podporuje 14 % oslovených zatímco 32 % Britů si přeje EU opustit bez významnější dohody. Poměr příznivců samotného vypsání referenda k třem zmíněným otázkám je 55 % pro a 35 % proti.
Stín Brexitu prodlužuje základní ekonomické nejistoty nejen pro UK ale i pro EU. Lze předpokládat, že tyto škodlivé jevy, snad jen s výjimkou přijetí vládního Brexitu, která však je nejméně pravděpodobné, přetrvají. Proto tlak Brexitu bude nadále oslaboval britskou libru, euro i evropské akcie.
Hlavní americká úroková sazba se pravděpodobně nezvýší
Guvernér Fedu Jerome Powell ve vystoupení řekl, že hlavní úroková sazba centrální banky Federal Funds Rate se nyní nachází blízko odhadů její neutrální (rovnovážné) úrovně. Komentář nečekaně a jasně signalizuje, se tak již nemusí příliš zvyšovat. Neutrální (rovnovážná) úroveň obecně ani nebrzdí ani nepřehřívá zdravou ekonomiku. Rovnovážná neutrální úr. sazba, jejíž úroveň je značně abstraktní a není ekonomy ani centrální bankou jednoznačně definována leží na hranici monetární restrikce a expanze.
Ještě minulý měsíc přitom Powell trhy připravoval na to, že zvyšování může trvat déle. Jasná a náhlá změna rétorického kursu Fedu naznačuje, že tříletý cyklus zvyšování se blíží ke konci. Federal Funds Rate před třemi lety ležela blízko nuly. Centrální banka tak během posledních tří let redukovala silnou monetární expanzi a přiblížila cíl sazby k její rovnovážné úrovni.
Lze předpokládat, že tyto komentáře jsou předvojem významnější korekce projekce úrokových sazeb pro roky 2019 a 2020. Centrální banka podle svých posledních zářijových projekcí ze zasedání monetární politiky a úr. sazeb 25.-26.9. považuje za přiměřené pokračování zvyšování cíle své hlavní úrokové sazby Federal Funds Rate na nadcházejícím prosincovém zasedání monetární politiky o 0,25 % a v roce 2019 o 3x0,25 % a v roce 2020 o 0,25 % celkově na 3,4 %. Dlouhodobě Fed počítá s optimem cíle Federal Funds Rate 3,0 %.
Powell tak reflektoval některé signály slabosti ekonomiky. Růst světové ekonomiky slábne kvůli nebezpečí obchodních válek. Klíčový růst ekonomiky USA je stále robustní. Vykazuje ale slábnutí některých svých důležitých segmentů (trh domů a investice firem kvůli růstu úr. míry a export kvůli slábnutí růstu globální ekonomiky). Slábnoucí růst ekonomiky USA resp. světa táhne níže růst firemních zisků a tím i akciový trh a zejména cyklická růstová globalizovaná odvětví (technologie, průmysl apod.). Současně pak adekvátně zvyšuje poměry P/E.
Právě růst úrokové míry v posledních měsících nejvíce oslabuje ekonomický růst a akciové trhy. Fed v posledních letech postupně zvyšuje svoji hlavní úrokovou sazbu, aby tlumil inflační rizika plynoucí z vyčerpaných trhů práce a možného zvýšení růstu mezd. Tím ovšem zdražuje cenu peněz a úvěrové náklady firem a jejich zisku. Tím současně dochází k útlumu růstu ekonomické aktivity a tlaku na pokles cen akcií.
Víceguvernér Fed Clarida nedávno rovněž naznačil, že současná úroveň Federal Funds Rate se již přiblížila její cílové úrovni. Powell vystoupením v Ekonomickém klubu New Yorku v New Yorku na téma Soustava monitoringu finanční stability Fedu opět zdůraznil příznivé vyhlídky ekonomiky USA. Powell za sebe, centrální banku a mnoho ekonomů soukromého sektoru předpověděl pokračování solidního růstu ekonomiky, nízké nezaměstnanosti a inflace kolem 2 %. Podle něj postupné zvyšování Federal Funds Rate nastavuje rovnováhu rizik.
Na druhou stranu, ekonomický růst tažený robustním růstem spotřeby domácností a trhem práce přes zřetelné známky sektorové slabosti má stále značnou sílu a setrvačnost, které povedou k dalšímu napínání trhu práce ve stavu plné zaměstnanosti. To stále hrozí rychlejším růstem mezd a inflace. Centrální snahou centrální banky momentálně je oslabit ekonomický růst více, aby došlo k zastavení růstu a k přiměřenému ochlazení trhu práce.
Po světové finanční krizi centrální banka nastolila silnou monetární expanzi s cílem pomoci posílit ekonomický růst, trhy práce a inflaci. Redukcí cíle své hlavní úrokové sazby Federal Funds Rate k nule a masivními nákupy cenných papírů do ekonomiky Fed napumpoval více peněz do ekonomiky. Jenže od té doby růst ekonomiky, trh práce a inflace zesílily a Fed přestal vykupovat cenné papíry a naopak svoje aktiva snižuje. Rovněž během tří let zvýšil cíl Federal Funds Rate na 2,00 - 2,25 %, aby ochladil přehřívání trhu práce a utlumil inflační rizika plynoucí z vyčerpaných trhů práce a možného zvýšení růstu mezd. Monetární politika tak přestává být expanzivní. Normálová úr. sazba oddělující monetární expanzi od restrikce se podle ekonomů nachází v blízkosti 3 %. Její velikost je však značně abstraktní i přo řadu renomovaných ekonomů a její výše se může měnit v čase i dle ekonomických podmínek.
USA a Čína uzavřely rámcovou obchodní dohodu, otazníky zůstávají
USA a Čína dosáhly obchodního příměří, když uzavřely rámcovou časově omezenou podmíněnou obchodní dohodu. Ta zatím pouze hasí požár další eskalace obchodní války v podobě zvýšení cel na dovoz Číny do USA mezi oběma zeměmi obecnějšími závazky Číny.
Prezidenti USA a Číny Donald Trump a Si Ťin-pching a jejich delegace se během rozhovorů v argentinském Buenos Aires po summitu 20 největších ekonomik světa dohodli odložit zvýšení nových cel USA na dovoz zboží Číny z 10 % na 25 %, ke kterému mělo dojít od 1. ledna 2019 o tři měsíce. Rovněž se odkladá Trumpova hrozba Číně nových cel na zbývající skupinu, přibližně polovinu, celkových importů Číny do USA, která těmito cly ještě pokryta nebyla. Výměnou za ústupek USA se Čína zavázala podstatně navýšit import zemědělského, energetického, průmyslového a jiného zboží z USA. Čína se dále zavázala přistoupit ke strukturálním změnám a adresovat tak kritiku USA vzhledem k údajným vynuceným technologickým transferům, ochraně intelektuálního vlastnictví, necelním bariérám a kybernetickým útokům. Jde tak o závazek Číny podniknout strukturální změny ekonomiky s cílem otevřít svůj trh zboží USA a zamezit údajné krádeži intelektuálního vlastnictví.
Jde o první významnější smírčí, alespoň rámcovou a časově omezenou podmíněnou, dohodu domluvenou na nejvyšší prezidentské úrovni. S dohodou se nadále pojí značná nejistota. Například obě delegace dohodu interpretovaly poněkud odlišně. Čína dohodou získala potřebný čas k dalším diplomatickým jednáním. Trhy dohodu chápou spíše jako odklad další série protekcionistických opatření. Během zimy tak Čína bude zkoumat míru kompromisu, který by byl pro Čínu i USA přijatelný. Hlavní vyjednávací páku drží USA. Jimi rozpoutaná obchodní válka totiž příliš nepoškodila jejich ekonomiku, naopak má ničivý dopad na ekonomiky jejich hlavních obchodních partnerů resp. soupeřů, tedy EU a Čínu.
Ještě před summitem obě delegace varovaly před rozdíly v postojích obou zemí, současně ale naznačovaly přátelské vztahy obou prezidentů (dle USA) resp. na sbližování rozdílných postojů (dle Číny). Proto trhy nečekaly zásadní detailní dohodu a alespoň optimisticky doufaly v rámcový konsensus a první základ budoucích komplexních dohod. Summit byl poslední příležitostí dosáhnout dohody na nejvyšší úrovni před ohlášeným zvýšením cel od začátku roku a tím i další eskalací napětí obchodu obou zemí. Vzhledem k obepínající nejistotě a důležitosti rámcová dohoda přinesla pokles obav nejistoty nebezpečí mezinárodního obchodu v podobě protekcionismu a celních obchodních válek.
Současnou vlnu protekcionismu odstartovaly Spojené státy americké obchodními válkami vůči svým obchodním partnerům zejména v podobě zpřísnění celní politiky. Některé země dostaly od USA celní výjimky, jiné se dokázaly v rámci bilaterálních či multilaterálních dohod s USA dohodnout (Kanada, Mexiko). Evropská unie uzavřela s USA předběžnou dohodu o redukci obchodních bariér a podpor. Obchod USA - Čína ale stále na významnější průlom čeká.
USA a Čína se v poslední době dostaly do sporu i v případě čínské politiky v Jihočínském moři, v Latinské Americe, v Africe a v Oceánii. USA vadí, že Čína buduje nové vojenské námořní platformy a stejně tak strategicky buduje investiční politiku v rozvojových zemích. To by dle USA mohlo vést k nadměrnému zadlužení těchto zemí a jejich závislosti na Číně.