Německo: Index Ifo firemního klimatu (06 2018)
Skutečnost: 101,8 (roční minimum)
Předchozí: 101,8
Očekávání: 102,3
Německo: Index očekávání (06 2018)
Skutečnost: 98,6 (dvouleté minimum)
Předchozí: 98,0
Očekávání: 98,6
Německo: Index současné situace (06 2018)
Skutečnost: 105,1 (roční minimum)
Předchozí: 105,6
Očekávání: 106,1
Rozbor: Pokles firemního sentimentu Německa pokračuje i v závěru prvního pololetí, v červnu kvůli nečekaně silnému oslabení hodnocení současné situace. Přes pokles ale hodnocení současné situace zůstává silné. Naopak očekávání táhnoucí poklesy celkového firemního klimatu přestalo ze svého dvouletého minima slábnout a stagnovalo, trh čekal jeho další pokles.
Ze sektorového pohledu výsledek a tendence celkového firemního klimatu odráží hodnocení sentimentu společností zpracovatelského průmyslu. Firemní nálada se v červnu značně zhoršila v obchodě, tj. ve velkoobchodě a hlavně v maloobchodě a taky ve službách. I v těchto odvětvích hodnocené současné situace přes oslabení zůstává silné. Ve stavebnictví v červnu mírně oslabilo hodnocení současné situace a celkový sentiment odvětví, hodnocení očekávání stagnovalo. Přesto sentiment, současná situace a očekávání odvětví zůstávají silné.
Hodnocení: Soustavnější pokles sentimentu ekonomiky je patrný i v některých dalších ukazatelích. Na jaře akceleruje taky pokles např. ekonomického sentimentu očekávání ekonomické veřejnosti v případě Indexu ZEW sentimentu ek. očekávání Německa/eurozóny. Tlak nejistot hrozeb obchodních válek, konfliktu v Sýrii, odstoupení USA od jaderné smlouvy Íránu a povolební vývoj v Itálii se začíná přenášet z roviny obav i do reálné ekonomiky v podobě krácení hodnocení současné situace (redukce rozpočtů, výdajů, investic, poptávky) s následným dopadem na oslabení růstu HDP. Rizika slabosti ekonomiky se tak těmito výsledky zhmotňují.
Podstata oslabení je však těkavá, rizika se výraznější slabosti se tak nemusí naplnit.
Obchodní války, nestabilita v Itálii a geopolitická rizika by ale neměly přerůst v globální hrozbu plného rozsahu. Spíše jde o plnění volebních slibů v USA v prvním případě a vymezení politických mocenských pořádků v případě druhém. Všechny velmoci si jsou vědomi škodlivosti jakýkoliv konfliktů a budou zřejmě jednat pragmaticky, tj. budou se snažit zachovat si tvář a uzmout část politického a ekonomického kapitálu ovšem jednoznačně s respektem nepřekročit neúnosnou míru svých zájmů a nadměrně neeskalovat napětí a hospodářskou tíseň. Je to patrné a logické z vyjádření hlavních hráčů politického souboje Člověče nezlob se, USA, EU a Číny v případě obchodních válek a USA a Ruska v případě konfliktu v Sýrii. Podobně i v případě Íránu velmoci sledují své zájmy, v tomto případě ale jsou rozpory možná nejvýznamnější a mohou se dále rozšiřovat.
Obecně stále platí, že solidní růst aktivity průmyslu, služeb a celé ekonomiky Francie, Německa a eurozóny pokračuje, rovněž sentiment firem a ekonomické veřejnosti se díky silnému hodnocení současné situace stále udržuje na z historického pohledu vysokých hodnotách. Na druhou stranu růst aktivity a sentiment firem a ekonomické veřejnosti již jsou značně vzdáleny od svých nedávných vrcholů.
Dopad na výhled monetární politiky: Slábnoucí předstihlová data ekonomické aktivity v souladu s očekáváním nemění očekávání nástupu epochy útlumu monetární expanze.
ECB k poslednímu rozhodnutí monetární politiky nezměnit hlavní úrokové sazby rovněž ohlásila pokračování podmíněného útlumu silné monetární expanze v podobě dalšího postupného ukončování programu nákupu cenných papírů ovšem i výhled, že hlavní úroková sazba zůstane nulová minimálně do začátku druhého pololetí 2019.
V podrobnějším prohlášení v návaznosti na nedávná prohlášení čelních představitelů ECB (hlavní ekonom Praet, guvernér Bundesbanky Weidmann, guvernér centrální banky Nizozemska Knot apod.) ECB potvrzuje důvody útlumu monetární expanze. ECB nadále podkladové síle růstu HDP eurozóny důvěřuje, podstatu poklesu růstové dynamiky vidí jako dočasnou a dokonce nemění rovnováhu rizik ekonomického růstu. Prezident ECB Draghi ve vystoupení v portugalské Sintře krátce poté vysvětlil, že přes zvýšení nejistoty ekonomického výhledu zůstává střednědobé očekávání ECB ekonomické aktivity beze změn. To je důležitý předpoklad příznivějšího mzdového a inflačního výhledu.
Přitom ve skutečnosti zpomalení ekonomického růstu již je významnější. Důvodem je v mnoha ohledech riziková povolební situace v Itálii, obchodní války a geopolitická rizika vyvolávající oslabení ekonomického růstu ale panuje nejistota očekávaného kroku ECB.
Ještě silnější důvody útlumu monetární expanze skýtají komentáře inflace. ECB signalizuje, že klíčová podkladová inflace se zvyšuje a že tento vývoj bude pokračovat, i když ve skutečnosti podkladová jádrová inflace (bez cen potravin a energií) je stále hluboko pod inflačním cílem ECB (střednědobě těsně pod 2 %). Bez ohledu na skutečná rizika projekcí ECB růstu ekonomiky a cen banka dává najevo, že je odhodlána pokračovat v úlumu monetární expanze a v budoucnu i zvýšit hlavní úrokovou sazbu.
Klíčový vzkaz zůstává zachován, ECB nadále kvůli silnějšímu růstu ekonomiky počítá s tím, že se (podkladová) inflace ze svých slabých hodnot dokonce již blíží a že se střednědobě přiblíží svému cíli inflace, který je stanoven mírně pod 2,0 % s podporou monetární politiky, probíhající ekonomické expanze spojené s vyčerpáváním rezerv ekonomiky a posílením růstu mezd a jeho přenosem do inflace.
ECB přes názory opatrnosti některých bankéřů bankovní rady signalizuje, že si přeje utlumit monetární expanzi v podobě nákupu cenných papírů zřejmě kvůli potřebě zvýšení tržní úr. sazby kvůli rizikům stability finančních trhů plynoucích z dlouhodobě nulových úr. sazeb a tím i nebezpečí tendence nadměrného čerpání rizika. To je potvrzení základního předpokladu dosavadní tendence rétoriky ECB připravující trhy na blížící se útlum silné monetární expanze, kterou ECB razí od června roku 2017. Taková politika vede k růstu tržních úrokových výnosů. Aby měla důvod monetární expanzi utlumit, potřebuje nutně konzistentní zvýšení inflace nebo aspoň signály tohoto jevu. Inflace ale je zatím příliš nízká, zejména její jádro (bez cen potravin a energií) vůči inflačnímu cíli ECB. Proto ECB vsází na silnější růst ekonomiky, který se časem může projevit v posilování trhu práce a mzdových tlacích a tím i vyšší inflaci.
Do této skupiny rétoriky patří červnové komentáře hlavního ekonoma ECB Petera Praeta, jednoho z hlavních tvůrců monetární politiky ECB, jež byly nečekaně tendenční a jasné. Robustní růst včetně její podkladové síly ekonomiky eurozóny, jež více posilují patrnější mzdové tlaky podle hlavního ekonoma ECB Petera Praeta podporují očekávání ECB, že inflace se vrátí k cíli ECB (definovanému jako "inflace těsně pod 2,0 % ve střednědobém období”). "Slábnoucí tržní očekávání další významné monetární expanze je doplněna růstem inflačních očekávání, která jsou více kozistentní s naším (inflačním) cílem,” dodal Praet.
Jenže ekonomický růst na jaře značně oslabil a eurozóna čelí rizikům nejistoty nejrůznějších scénářů povolebního dění v Itálii (riziko odchodu Itálie z eurozóny, dluhové krize, rozklížení eurozóny, ohrožení nezávislosti monetární politiky ECB, tržní nestability apod.) obchodních válek, geopolitických rizik. Hlavně “italské riziko” je značné.
Slabost dat ekonomické aktivity posledních měsíců může být dočasná, současně ale míra oslabení je již taková, že v kombinaci se slabou inflací se rozleptává opěrný pilíř plánu ECB utlumit monetární expanzi k podzimu tohoto roku. Proto banka může v reakci rétoriku poněkud změkčit a naznačit trpělivost v nastolování útlumu monetární expanze.
Zvýšení hlavní úr. sazby nepřijde dříve než v roce 2019, spíše až v jeho druhé polovině. Důvodem pomalejšího, limitovaného a případně odloženého útlumu monetární expanze je fakt, že ECB stále neplní svůj inflační cíl (těsně pod 2,0 %). V eurozóně stále převládá chronicky nízká inflace, zejména její jádrová složka (bez cen potravin a energií). Zdá se, že kapacity ekonomiky eurozóny přes větší využití v důsledku silnějšího ek. růstu ještě stále mají značné rezervy. Proto i růst mezd, hlavní motor vzestupu jádrové resp. podkladové inflace zůstane delší čas slabý a tím slabá inflace. Možná se rozvolnila i citlivost vazeb kapacit ekonomiky - mzdy - inflace.
Hlavním cílem vedle stability finančního systému pro banku ale zůstává i inflace. Bude zajímavé sledovat jak ECB ve druhé polovině tohoto roku případně zdůvodní útlum monetární expanze (který tedy ani není zdaleka jistá) pokud inflace zůstane slabá. Předpokládáme, že jedním z argumentů může být trvající očekávání jejího posílení s důrazem na potřebu podpořit stabilitu finančního systému.