Index Ifo (1 2020, 27.1.): Kvůli značné recesi zpracovatelského průmyslu a trvale oslabených očekávání Německa je stále ekonomická situace země slabá, od loňského podzimu nicméně je patrný obrat do té doby slábnoucího trendu. Stabilizace slábnutí a obrat k posílení růstu německé ekonomiky tak jsou potvrzeny i tím, že hodnocení současné situace firem je zpět na svých dlouhodobě solidních úrovních i sektorově kromě zpracovatelského průmyslu. Exportně orientované německé ekonomice začíná významnějí pomáhat infiltrace optimismu zmírnění obchodních válek Spojených států amerických a Čínské lidové republiky a taky jasným směr vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie po prosincových parlamentních volbách UK, které ovládla Konzervativní strana s brexitovým programem. Sentiment by měl posilovat minimálně i v prvním kvartálu roku s posílením růstu ekonomiky Německa a eurozóny.
Hrubý domácí produkt Francie (4Q 2019, 31.1.): Ekonomický růst druhé největší ekonomiky eurozóny po zpomalení v minulých letech kvůli obchodním válkám a brexitu lehce osciluje kolem hladiny 1,2 %. Uvolnění napětí na obou exponovaných frontách by růst ekonomiky mělo zesílit.
Hrubý domácí produkt Itálie (4Q 2019, 31.1.): Meteorologický termín mírně nad nulou vystihuje ekonomickou výkonnost Itálie. Růst hospodářství se aktuálně pohybuje kolem 0,4 %. Ekonomika na výkyvy ze zahraničí není tolik závislá a tak na obchodní války a brexit reagovala mírným poklesem svého předtím nízkého růstu k hranici hospodářské stagnace. Uvolnění napětí na obou exponovaných frontách by růst ekonomiky mělo zesílit.
Hrubý domácí produkt eurozóny (4Q 2019, 31.1.): Růst ekonomiky eurozóny stále slábne na pozadí obchodních válek a brexitu, nyní se již trendově pohybuje kolem 0,8 %, ještě před několika kvartály dosahoval 2,0 %. V posledních kvartálech tíží eurozónu k zemi Německo, jehož ekonomika kolísá těsně nad stagnací. Exportně orientované Německo s větším podílem zpracovatelského průmyslu, který je nyní v silné recesi je zvlášť vystaveno tlakům, obavám a nejistotám obchodních válek a brexitu. Slabost exportu je spojena se slabostí fixních firemních investic do strojů a zařízení. Uvolnění napětí na obou exponovaných frontách by růst ekonomiky mělo zesílit.
Index spotřebitelských cen CPI eurozóny (1 2020, 31.1.): Meziroční inflace a jádrová inflace (bez cen potravin, energií, alkoholických nápojů a tabáku) kolísají kolem 1 %. Inflační jádro, které ECB pozorně sleduje (vzhledem k tomu, že monetární politika ECB na volatilní položky cen potravin, alkoholu, tabáku a energií nemá takový vliv) zůstává stále velmi slabé (v posledních měsících v pásmu 0,7 - 1,3 %).
Oba inflační ukazatele tak zůstávají bohužel trvale hluboce pod střednědobým cílem Evropské centrální banky, který zní těsně pod 2,0 %. Taky proto ECB stále praktikuje značně expanzivní monetární politiku s hlavním cílem podpořit ekonomický růst a inflaci, jejíž slabost je v očích bankéřů pro ekonomiku škodlivá.
Ekonomické oživení po světové ekonomické a finanční krizi v letech 2008 - 2009 se příznivě promítá do silnějšího růstu trhu práce a rychlejšího růstu mezd. Inflace (jádrová) ale zůstává nízká.
Chronicky nízká jádrová inflace je globální problém, celosvětově zůstává velkou neznámou. Jsou jím věnovány čelní vědecké práce včetně centrálních bank. Trvalejší slabost inflace může souviset stále se značnými rezervami ekonomiky a trhu práce akumulované z doby finanční krize a před ní přes jejich větší současné využívání v důsledku silnějšího ek. růstu, konkurencí globalizace, strukturálními faktory (rychle klesající ceny technologií, např. počítačů a telefonních služeb apod. Možná se rozvolnila i citlivost vazeb kapacit ekonomiky - mzdy - inflace resp. Phillipsova křivka měřící závislost míry nezaměstnanosti a inflace.
Vnitřně slabá inflace není projevem zdravé ekonomiky a tlačí níže ziskové marže firem.
Zejména diskrepance inflace od cíle ECB ve spojení se značným poklesem růstu ekonomiky eurozóny ze solidní na slabší úroveň zastřešuje důvody, proč ECB opět ve druhém pololetí posílila expanzi své monetární politiky. I když důvodem nízké inflace jsou zřejmě strukturální důvody, přesto trvalejší neplnění inflačního cíle spojeného s obnoveným tlakem na další pokles inflace vyburcovalo Evropskou centrální banku ve druhém pololetí 2019 k dalšímu navýšení monetární expanze v podobě snížení depozitní úrokové sazby a obnovení výkupu cenných papírů. Po nástupu Christine Lagardeové do funkce prezidentky Evropské centrální banky, v které vystřídala Maria Draghiho byla tato politika potvrzena.
Očekávaný dopad dat na trhy: Index Ifo povstává minim, což zní libozvučně pro akcie a euro a nepříznivě pro dluhopisy. Růsty ekonomik Francie, Itálie a eurozóny jsou ale stále slabé stejně jako inflace eurozóny a to je nepříznivé pro akcie a euro a je dobrá pro dluhopisy.