3. Hlasování parlamentu UK o vládním brexitu:
Rozbor: Míra nesouhlasu poslanců s dohodou vyjednávanou v uplynulých necelých dvou letech byla tentokrát nejnižší v porovnání s předchozími dvěma pokusy (v únoru 391 - 242 a v lednu 432 - 202). Mayové se sice podařilo přesvědčit část rebelujících poslanců vlastní vládní Konzervativní strany. Jenže vedle téměř kompletního opozičního bloku pod taktovkou Labouristické strany nadále odmítá skupina euroskeptických poslanců Konzervativní strany a severoirská Demokratická unionistická strana, která konzervativcům běžně vládě zajišťuje parlamentní většinu. Chybějící rozdíl je pro Mayovou resp. vládu stále příliš velký. Zatím.
Hodnocení: Tvrdé jádro Konzervativní strany stále soudí, že by vládní brexit stále zanechával příliš silnou vazbu s EU. Demokratické unionistické straně zase vadí severoirská pojistka. Ta by sice bránila klasické hranici mezi Irskem a Ulsterem, ale současně kvůli rozdílným systémům mezinárodního obchodu EU a UK by znamenala jiný obchodní režim mezi Velkou Británií a Severní Irskem, čímž by obě země rozdělovala. Podle zástupce lídra strany Nigela Doddse je pro stranu důležitější zabránit možným budoucím celním kontrolám mezi Velkou Británií a Severním Irskem, které by mohly být dle vládního brexitu vyžadovány, než brexit, který ovšem strana jinak podporuje na základě referenda 2016.
Právě toto referendum brexitu rovněž odhalilo rozdělení země nad mnoha tématy včetně ekonomiky, imigrace, kapitalismu, vzpomínky na britskou říši i význam pojmů Británie, britský apod. Minulou sobotu stovky tisíc Britů kráčelo Londýnem s požadavky na nové referendum. Naopak v pátek 29.3., kterým měl být datumem brexitu a namísto toho byl dnem třetího hlasování parlamentu vládního brexitu v hlavním městě UK protestovaly tisíce rozčilených zastánců brexitu. Nigel Farage, lídr hnutí brexitu a někdejší předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), momentálně poslanec Evropského parlamentu původně za UKIP, nyní za Stranu brexitu, řekl: “Co měla být oslava je ve skutečnosti den zrady.”
Brexit, co bude dál?
Rozdělení společnosti odráží i momentální situace v parlamentu UK. Mayová nemá parlamentní většinu. V tzv. indikativních hlasováních parlamentu UK žádná varianta brexitu většinu nezískala. Relativně největší podporu parlamentu měl brexit s ještě těsnějšími vztahy s EU a druhé referendum.
Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění více lidí než dle průzkumů před referendem 2016 brexit odmítá, rozdíl ale není velký. V roce 2016 výsledek brexiu popřel předreferendové průzkumy, které věštily, že podporu získá setrvání UK v EU. Výsledek nového referenda by tak byl značně nejistý nemluvě o jeho obtížnosti volby nastavení jeho obsahu.
Proto další politické resp. brexit kroky premiérky stále nejsou zřejmé. Navíc jí čelní konzervativní i bulvární listy požadující brexit žádají o odstoupení (The Daily Telegraph, The Sun a další).
Podle nouzové dohody s EU UK musí předložit řešení brexitu do 12.4., jinak opustí EU bez dohody. Podle premiérky Theresy Mayové by případné další odložení brexitu (první termín byl naplánován na 29.-30.3.) již bylo dlouhodobé za termín 12.4. znamenající účast UK ve volbách do Evropského parlamentu.
Brexit, generační přelomové rozhodnutí UK a nejvýznamnější posun její politiky a ekonomiky od druhé světové války rozpoutal nejistotu hlavně v Evropě ale i ve světě, mezi spojenci UK a investory. Odpůrci brexitu věří, že politicky mezi velmocenskými centry USA zvláště s nekonvenční politikou prezidenta USA Donalda Trumpa, Čínou a Ruskem UK i Evropa ztratí nemluvě o řadě ekonomických ztrát a škod. Zastánci brexitu naopak doufají, že ekonomický pokles bude přechodný a že UK bude moci dlouhodobě realizovat svobodnou politiku a hospodářský rozkvět, jakmile se osvobodí od zkázného projektu evropské jednoty.